LÁSKA JE – ukázka z povídky CHEMIE
K zámku přiložil dekodér. Zapípání, dveře se se zasyčením rozestoupily. Vyšel na střechu; střechu stodvacetiposchoďového domu s více než pěti sty byty, v jednom z nich bydlel.
Vydal se k okraji střechy. Za chvíli všechna bolest skončí. Konečně…
Spatřil tu muže, možná o něco mladšího, než byl on sám; seděl na zemi, kouřil cigaretu, díval se do nočních mraků. Zastavil se. Muž se otočil, chvíli na sebe mlčky zírali. „Nedáš si taky cígo?“ nabídl mu muž.
„Ne… já nekouřím. Děkuju…“
„Oukej. Taky seš tady proto, abys skočil…?“
Překvapením otevřel pusu. „No…“
„Přisedni. Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho muž.
„Veronik. A vy…?“
„Taky mi tykej, ne? Stejně tady už dlouho nebudem, tak proč dělat ciráty…“
„Dobře… Jak se jmenuješ ty?“
„Je to důležitý?“
„Není.“
„Monik.“
„Těší mě. Jak ses sem dostal?“
„Přes dekodér, jak jinak…“
„Kdes ho vzal?“
„Ukradl jsem ho.“
„Ukradl?!“
„Potřeboval jsem se sem dostat, tak jsem ukradl dekodér. Co je na tom nejasnýho…?“
„To muselo bejt dost nebezpečný, ne?“
„Já nevím,“ pokrčil Monik rameny. „Potřeboval jsem dekodér, tak jsem ho ukradl. Jak ses sem dostal ty?“
„Já si dekodér vyrobil.“
„Pán je šikulka,“ pokývl Monik hlavou.
„Já nevím,“ pokrčil Veronik rameny. „Potřeboval jsem dekodér, tak jsem ho vyrobil.“
Zasmáli se.
„Proč chceš skočit?“ zeptal se Monik.
„Kvůli… ženský…“
Monik s hořkým úsměvem pohodil hlavou. „Co ti provedla?“
„Filipie mi prostě zlomila srdce… Byli jsme spolu šťastný, nebo aspoň já jsem byl, jenomže pak… Banalita – objevil se někdo, o kom si myslela, že je pro ni lepší…,“ svěřoval se Veronik smutně. „To je potřetí, kdy mi ženská zlomila srdce a mě už to nebaví…“ Veronikovi se rozechvěla brada. „Proč chceš skočit ty…?“
„Stejnej důvod – zlomený srdce. Ale na rozdíl od tebe počtvrtý. S Adamií jsme byli tři roky, už to vypadalo, že spolu budeme napořád, víš? Bydleli jsme spolu, měli jsme naplánovaný, co všechno podnikneme, cestu kolem světa, tři děti, dům za městem… Jednoho dne mi zavolala, že se mnou končí, protože od vztahu očekávala něco jinýho. Prostě jen tak zavolá, že končí…“
„To je krutý,“ špitl Veronik soucitně.
„To je. Jaký je tvoje povolání?“
„Jsem jak u výslechu,“ pousmál se Veronik.
„Aby nebylo trapný ticho, než dokouřím…“
„Jsem chemickým radou Ústřední univerzity.“
„Kolik ti je?“ podivil se Monik.
„Před měsícem třicet jedna.“
„Dodatečně Happy Birthday to you!“ zapěl Monik se smíchem.
„Děkuju, úžasný přání!“
„Takhle mladej v takový funkci – musíš bejt bedna!“
Veronik se polichoceně pousmál. „Co děláš ty?“
„Řekněme, že se neživím zcela v souladu se zákony.“
„Já kdysi taky… Ale seknul jsem s tím.“
„Proč?“
„Svědomí bylo proti. Radši jsem se věnoval kariéře.“
„A úspěšně! Vážně si nedáš cígo?“
„Ne, díky…“
„Dám si ještě jedno. Když seš taková kapacita, proč si nenamícháš nějakej spolehlivej jed? Skončíš hned a bezbolestně, ne?“
„Podle statistik je za posledních deset let nejvíc sebevražd kvůli nešťastný lásce skokem z výšky. V tomto ohledu nechci vybočovat z řady.“
„Seš magor,“ zasmál se Monik.
„Hlavně chci bejt pořádně rozmašírovanej, na kaši! Aby Filipie viděla, co způsobila…“
„Když myslíš… Ty vole, já tu lásku tak nenávidím!“ vykřikl Monik zlostně.
„To já taky… Láska způsobuje nenávist, paradoxně k sobě samý…“
„Hele, přemejšlels někdy, co je to vlastně ta láska? Odkud se, kurva, bere?!“
„Záleží na úhlu pohledu…“
„Tos mi toho řekl.“
„Kdybych se na to díval čistě z pohledu svý práce, tak láska je vlastně jen chemie…“
„Vážně…?“
„Doopravdy.“
„Když seš tím chemickým radou a láska je chemie, ty vole, proč neuděláš nějakou látku, kterou bys lásku vyrušil?“ rozhodil Monik rukama.
„Cože…?“
„Proč prostě lásku nějakým jedem nezabiješ!“
„To je dost ujetý i na mě…“
„Proč? Kdyby láska nebyla, tak už žádný deprese kvůli ženskejm, mohli bysme v klidu vegetit. A ne se seznamovat na střeše…“
„Když je člověk zamilovanej, tak mozek produkuje dopamin, serotonin…,“ začal Veronik přemýšlet nahlas.
„Kámo, tomuhle já nerozumím…“
„Vyrobit nějakou antilátku by přece mělo jít…“
„Jestli budeš potřebovat pomoct, stačí říct!“ zvolal Monik nadšeně.
„Pojď ke mně domů. Dáme si panáka a zkusíme ten úlet promyslet. Zapálit si tam taky budeš moct.“
„Oukej!“
ukázka z povídky RŮZNOSLOVNOST ukázka z povídky SOBEC LÁSKA JE