LÁSKA JE – ukázka z povídky SOBEC
Johann Sebastian Bach – Air.
Pan Dan otevřel oči. Hlasitě zívl, protáhl se. Ležel na zádech ve své jedné z velkých postelí ve své jedné z velkých ložnic, díval se do stropu, poslouchal svou oblíbenou skladbu.
Zatleskal, hudba utichla.
Vstal, stoupl si před velké zrcadlo. Zvedl levou paži, zatnul ji v pěst. Spokojeně políbil biceps. Zvedl pravou paži, zatnul ji v pěst. Spokojeně políbil biceps. Ukázal na sebe do zrcadla a křikl: „Seš úžasnej a boží!“ Pak se zhluboka nadechl a začal falešně, no procítěně zpívat: „Look into my eyes, you will see, what you mean to me, You know it’s true, everything I do, I do it for you, You know it’s true, Everything I…”
Zaklepání na dveře.
„… do, I do it for you. Vejdi dál, můj věrný sluho!“
Postarší pán udržované figury, šedivějící vlas, vrásčitá tvář, bílá košile s výrazným límečkem, tmavé plátěné kalhoty, lakýrky. „Jaký byl odpolední odpočinek, pane?“
„Schrupnul jsem si hezky,“ pokývl pan Dan hlavou. „Stejně je, Olivere, divný, že mi vykáš…“
„Tak jste to chtěl,“ pokrčil sluha Oliver rameny. „Za ta léta jsem si zvykl.“
„Asi by bylo i divný, kdybys mi tykal…“
Sluha Oliver si povzdychl. „Dáte si před tou večerní talk-show nějakou svačinu?“
Pan Dan se na okamžik zamyslel. „Nejdřív,“ zvedl ukazováček, „si dám pár bazénů. A pak bych prosil ogrilovaného losůska!“
„Přichystám. A jaký oblek na večer?“
„O tom popřemýšlím v bazénu.“
„I řekněte mi, pane, jestli vám mám na večerní čas zajistit nějaký dámský doprovod…“
„O tom popřemýšlím u losůsku…!“
„Ještě s vámi potřebuji probrat něco osobního…“
„Nepočká to…? Musím do bazénu!“
„Olivere, losůsek byl peckový!“
„Co to, pane, znamená…? Chutnal vám…?“
Pan Dan se zasmál. „Byl vynikající!“
„Děkuji za uznání. Předpokládám, že již víte, jestli vám mám zajistit nějaký dámský doprovod…“
„Nikoho nechci,“ mávl pan Dan rukou. „Po té show mě odvezeš domů.“
„Rozumím. Hádám, že ochranku ale budete chtít…“
„Dnes ne,“ zakňoural pan Dan, „je to přece jenom blbá talk-show, že jo…?“
„Budete na veřejnosti, mohl by se tam vyskytnout někdo, kdo by se mohl domnívat, že jste mu někdy ublížil, a…“
„Člověk, který nikdy neublížil, není člověkem, nemyslíš?“
„No já…“
„Nemám na ně náladu. Nenechají mě ani v klidu vyčůrat… Dnes žádnou ochranku nechci!“
„Dobrá. Jak jsem již říkal, ještě s vámi potřebuji probrat něco osobního…“
„Musím se jít obléknout… Nepočkalo by to až po talk-show?“
Dane, užiješ si to, zas budeš hvězdou večera! Seš totiž úžasnej a boží!
„Dámy a pánové, dovolte, abych mezi námi přivítal exkluzivního hosta, kterým je jednoznačně nejbohatší člověk naší planety a troufnu si říct, že i vesmíru…“ Mírný smích obecenstva. „… pana Dana!“
Barevná světla, bouřlivý potlesk.
„Vítej, Dane!“
„Ahoj, Edie!“
„Posaď se u nás!“
„Díky!“
„Knob Creek Bourbon?“
„Máš výbornou paměť!“
„Ty nejdůležitější věci si pamatuju! Bez ledu?“
„Přesně tak se to má pít!“
„Takže tys minulý týden poprvý vystoupil do vesmíru!“
„Ano…“
„Jaký to bylo?“
„Bylo to to nej. Tedy zatím… Bylo to… nepopsatelný…“
„Díky za rozhovor!“
Smích obecenstva.
„Budeš mít ještě nějakou otázku?“
Smích obecenstva.
„Co bude dalšího?“
„Ono má být něco dalšího…?“
„No hele, teď jsi byl ve vesmíru, před tím třikrát na severním pólu, jednou na jižním, dvakrát jsi vystoupal na Mount Everest, obletěl jsi Zeměkouli bez přistání, ve speciálním stroji jsi napodruhý udělal rekord v potopení do hloubky….“
„Jo, to byly tenkrát nervy! Měl jsem fakt nahnáno!“
„… naposledy jsi randil s Miss World, tvoje impérium ve svým oboru vládne světu, vlastníš nejvzácnější sbírku obrazů, jsi nejbohatším člověkem na světě… Tak co bude dalšího?“
„Teď si dám chvíli oddych, dohlídnu na impérium. Pak zase výstupy do vesmíru, protože…“
„… jsou nepopsatelný.“
Mírný smích obecenstva.
„Přesně tak.“
„Co politika? Ta tě neláká? Potřebovali bychom krapet schopnějšího prezidenta!“
Smích obecenstva.
„Ne, ta mě opravdu neláká,“ zašklebil se pan Dan. „Já dělám jen ty věci, který mě baví, kterýma si způsobuju co největší rozkoš.“
„Tak proto jsi zase přijal pozvání do mýho pořadu!“
Smích obecenstva.
„Proč jsi řekl, že výstup do vesmíru bylo to nej? V čem je vesmír tak výjimečný na rozdíl od těch ostatních věcí, který máš na svědomí…?“
„V porovnání s vesmírem jsou ty ostatní věci… jak bych to řekl… přízemní… malý… nicotný…“
„I noc s Miss World?“
Smích obecenstva.
„Noc s kýmkoli! Vesmír je… nadpozemský. Ale to si uvědomíš až tam nahoře. Nekonečný prostor…“
„Myslíš si teď, v tuhle chvíli, že někdy něco výstup do vesmíru trumfne?“
„To je těžká otázka… V tuhle chvíli nevím. Opravdu nevím.“
„Á propós, proč ses s Miss World rozešel? Kolují různý drby…“
„Nerozuměla mi,“ pokrčil pan Dan rameny.
„No,“ zvedl moderátor Edie obočí, „drby říkají, žes byl dost nevěrnej a jí to pěkně štvalo…“
„Vždyť říkám – nerozuměla mi!“
Smích obecenstva.
„Když seš teď bez partnerky – nechybí ti láska?“
„Jak to myslíš, Edie?“
„Jak to říkám, Dane! Jestli ti nechybí někoho milovat… A být milován. To je taky rozkoš, ne? Mimochodem, pořád nemáš žádný potomky?“
„Pokud vím, tak pořád nemám.“
Mírný smích obecenstva.
„Neláká mě mít rodinu…,“ pokračoval pan Dan.
„Proč ne?“
„Víš, určitě by mě svazovala a…“
„Dane, život je kompromis!“
„Edie, na tuhle výmluvu já nepřistupuju! Prostě rodina…“
„Je přízemní, že jo?“
Mírný smích obecenstva.
„Vrátím se k tvojí původní otázce: rozhodl jsem se, že tady prozradím něco, co je dost osobní – já někoho miluju! A zároveň jsem i milován! A je to opravdu hodně silný a upřímný!“
„Pochlub se nám!“
„Já miluju sebe!“
„Trochu jsi mě zaskočil.“
„A to se nestává tak často!“
Mírný smích obecenstva.
ukázka z povídky RŮZNOSLOVNOST ukázka z povídky CHEMIE LÁSKA JE