NIC – ukázka z povídky TAKHLE TO JE!
Asi mi nebudete věřit, co se mi nedávno stalo. Ale mně se to doopravdy stalo!
Jel jsem autobusem z práce domů, v uších sluchátka od mp3, relaxuju, koukám z okna. A najednou píp – mp3 je vybitá. To mě pěkně naštvalo, protože já jsem na mp3 závislý. Vztekle jsem ji zaklidil do batohu a dál čuměl z okna. Co udělám jako první, až přijdu domů? Zavřu za sebou dveře. A co udělám jako druhý? Dám nabíjet mp3!!! Zatáhlo se.
Taky se vám stává, že si najednou na něco vzpomenete a nemůžete to dostat z hlavy? Já si vzpomněl na to, že se zanedlouho má setkat Trump s Putinem. Snad konečně přestanou blbnout se zbraněma… Mohli by pořešit životní prostředí…
Tak jsem myslel na setkání těhle dvou chlápků a vtom se ozval měchýř. Snad jsem to i čekal… Jelikož jsme s kolegou odpoledne koštovali hruškovici (chutnali jsme ji u kolegy v kanceláři a ne u mě, protože kolega má v kanceláři ledničku s mrazákem – pro hruškovici ideální apartmá, zatímco já ledničku s mrazákem nemám; já v kanceláři nemám žádnou ledničku; ale to vlastně není důležitý ani trochu), začalo se mi chtít na malou. Nechápu, proč po několika panácích se mi chce vždycky tolik na malou. Po pivech bych to chápal… Prostě to tak mám. Takže co teď? Do zastávky „Odolena Voda, Dolní náměstí“, kde vystupuju, scházely ještě tři zastávky. Vydržím to, nevydržím to, vydržím to, nevydržím to… Koukej to vydržet! Nevydržel jsem to a hned při první příležitosti „Odolena voda, Závod“ jsem vystoupil. Odběhl jsem za zastávku a vykonal tam potřebu.
Další autobus měl jet až za čtvrt hodiny, vydal jsem se domů pěšky. A tak jsem šel a šel a na mobilu jsem projížděl Facebook. A jak bylo zataženo, rozpršelo se. Já s sebou nikdy nenosím deštník, takže jsem začal moknout. Na zastávku se mi už vracet nechtělo, a tak jsem šel a moknul, šel a moknul; a hodlal dál projíždět Facebook – lup! není signál. A do toho všeho najednou blesky a hromy. Já se z toho všeho snad zblázním!
Další blesky a hromy. Hlavně nebýt pod stromem, tady na cestě je to v pohodě. Přecházím lávku přes dálnici, vtom pekelná rána…!
Koukám, koukám, sedím na dálnici. Hned vedle mě docela velký dům, nikdy jsem si ho nevšiml… Ale teď hlavně rychle pryč, ať mě nezajede nějaký auto! Něco mě svědí na zádech, chci se podrbat, koukám, koukám, nemám ruce! Koukám, koukám dál – mám šest nohou! A na těch zádech… křídla?! Co to má být?! A najednou koukám, koukám, umím lítat! Jsem moucha!!! Vznesl jsem se a zjistil, že jsem neseděl na dálnici, ale na chodníku, po kterém jsem šel domů. A ten docela velký dům nebyl docela velkým domem, ale mým batohem.
Co to má znamenat?! Najednou jsem dostal kapkou přímo do zad, dvojité salto vzad. Musím najít nějaký místo, kde mě kapka deště nerozpůlí a kde si to všechno budu moct v hlavě srovnat.
(UPŘÍMNĚ ŘEČENO – ZCELA FÁDNÍ A NEZAJÍMAVÁ PŘEMĚNA ČLOVĚKA V MOUCHU. PROSTĚ JEN BLESK A JE TO. NA DRUHOU STRANU – POKUD SE TO TAKHLE SKUTEČNĚ STALO…)
Když déšť začal ustávat, slétl jsem zpět ke svému batohu a hlavně k mobilu, který zůstal pohozený vedle. Měl jsem kliku, že to nikdo nečórnul. Nejdřív se odhlásit z Facebooku, potom google… Po displeji jsem musel skákat vší silou, přece jen jsem jen muší váha. A nakonec se mi to podařilo! Zjistil jsem, že podle mayské pověsti jednou za tisíc let stane se zázrak, zableskne se a zahřmí a z jednoho jediného člověka stane se Musca domestica! A ne ledasjaká! Po vyřčení zaklínadla Abrakadabra – tak Mayové tohle zaklínadlo vymysleli! – se ocitnu kdekoli budu chtít! A pozor – rozumím všem lidem na celém světě!
Seděl jsem na mobilu a vzrušením se celý chvěl. Tak to… tak to vyzkouším… Abrakadabra! A byl jsem zpátky na střeše zastávky „Odolena Voda, Závod“! Abrakadabra a byl jsem na střeše zastávky „Odolena Voda, Dolní náměstí“! Spokojeně jsem si promnul přední nohy. Abrakadabra…
Marcela je moje kamarádka. Je moc bezva a máme se rádi.
A taky – je to kočka. Mui impressivo! Ale znáte to, když je to „jenom“ kamarádka, tak některý věci bývají jaksi… Nedostupný… Jaký já měl štěstí! Ocitl jsem se v obývacím pokoji Marcely zrovna ve chvíli, kdy se chystala do sprchy! Právě si svlíkala tričko… Uvidím Marcelu sakumprásk celou nahou!
Nenápadně jsem si sedl na zeď a ani nedutal.
ukázka z povídky NASRANÁ A VYČERPANÁ ukázka z povídky POHÁDKA ukázka z povídky ZA HRANOU NIC