Nenávrat
Nevrlý, trochu opocený skunk zabušil na mohutnou, zubem času ojedenou dřevěnou bránu. Křídla brány se s vrzotem pozvolna rozestoupila. Rozhlehlý, sluncem zalitý palouk, stylové posezení z pařezů s připraveným skromným pohoštěním, postarší Divina Leo si na dece ledabyle rozčesával hřívu. Když skunka spatřil, odložil zrcadlo i hřeben, a pravil: „Vítej! Jsem potěšen, že někdo z vás – vysoce postavených vašeho panství – přijal mé pozvání. Jen mě trochu mrzí tvá nedochvilnost…“
„Čauves!“ zahalekal skunk rozjařeně. „Hele, dnes je ve Sněmu děsnej šrumec, schvalujem plošný stahování z kůže, nemoh sem se utrhnout, za chvíli budu muset svištět zpátky…“
„Uvařil jsem šípkový čaj! Posaďme se alespoň na pár okamžiků.“
Usedli do pařezových seslí.
„Nebyla by Borovička…?“ mlaskl skunk neomaleně.
„Je půl desáté ráno…,“ vysoukal ze sebe hostitel užasle.
„Už?!“
„Stále tolik piješ?“
„Tak cos mi chtěl…,“ zavrčel skunk.
„Jak vás – vysoce postavené – čas od času pozoruji, připadá mi, že poslední dobou se až příliš vžíváte do mého postavení… S tím nemohu být spokojen…“
„Víš, co my všecko dokážem?!“
„Vy…? Já v prvním dni stvořil klenbu nebeskou pro létavce…“
„To je toho. Zařídili sme, aby náš vlastní les nakoupil nefunkční krmelce předražený vo víc než patnáct pytlů bukvic! Hřejivý výnos!“ promnul si skunk spokojeně tlapky.
„Ve druhém dni stvořil jsem oceány, moře a řeky pro živočišstvo vodní…“
„Taky sme pyšný na vracení luk, vod a strání tetřevům. Super byznys!“ zvolal skunk nadšeně a usrkl podaného nápoje. „Brrr!“ otřásl se, „To je břečka, to je snad z rozmačkanejch ploštic…“
„Ve třetím dni pouště, tundry a savany…“
„Slyšels vo dopravní noře Betynka? Z ní se nám taky přikutálelo bukviček,“ uchechtl se. „U všech pachových žláz, fakt tý Borovičky nemáš ani kapku…?“
„Potom lesy, deštné pralesy…“
„Ha há! Chceš někoho poslat na jatka? Nechat vycpat? Brnkni! Hele, třeba vedoucí kukaček. Nechtěla kukat podle našich not? Už se na ni práší v muzeu!“ zasmál se hurónsky. „Měl sem si s sebou vzít aspoň placatici…“
„…poté výběhy a rezervace…“
„Pche! Ani ty bys nedokázal splnit to, co my dokážem před listovkama slíbit! A stejně nás pak do Sněmu nalistujou zas a znova, znova a zas!“
„…a nakonec všechny živoč-“
„Už mě to tady nebaví. Pudu zpátky,“ utnul skunk hostitele rázně.
„Rozhodl jsem se, že se vrátím.“
„Eh… Co… cože…? Kam?“ vyhrkl skunk zaskočeně.
„Do svého úřadu. Vašemu konání již nemohu jen nečinně přihlížet.“
„Ale… ale… Co chceš jako dělat?!“
„Mezi zvířenu chtěl bych vnésti více mravnosti…“
„Mravnosti? A dá se výhodně prodat?“
„Prosím?“ nechápal hostitel.
„Střelit tak, abysme z toho měli nějaký bukvice, ty ťuňťo!“
„Myslím, že jsem se měl vrátit dříve…“
„No…,“ promnul si skunk bradu. Náhle vystřelil tlapkou k nebi. „Podívej! To je velkej pták! Není to sup…?!“
„Kde…? Nic nevidím…“
„Támhle… No támhle, dívej se pořádně…“
Skunk si naučeným pohybem nepozorovaně sáhl do kapsy, vyndal hrstku jehličí napuštěného prudkým jedem a vhodil ji svému hostitelovi do čaje. Jehličky se ihned rozpustily.
„Opravdu toho opeřence nikde nevidím…“
„Už stejně ulítl,“ mávl skunk tlapkou. „Pojď, trumbero, ještě si rychle připijem tím úžasným čajem na tvůj návrat a já pofrčím… A do dna!“
Za okamžik se tělo skunkova hostitele bezvládně sesunulo na zem.
„Samice a samci, to je ňouma!“ zakroutil skunk hlavou. „Von si snad doopravdy myslel, že nás může zastavit.“ Postavil se na zadní, zabušil si tlapkami do hrudi a zapištěl výhružně: „MĚ nezastaví nikdo!!!“
Z kapsy vylovil šišku a komusi zašiškoval. „Nazdar! Představ si, že ten vořežprut se chtěl vrátit! No kam asi – do svýho úřadu! Vyhrožoval mravností. Co sem udělal…? Dlóóóuho si pochrupe… No, dál… Ten jeho palouk bysme mohli vynorovat a pak výhodně prodat, jestli víš, co tím myslím,“ zakřenil se. „Oh… opravdu si myslíš, že jsem král?“ zaculil se polichoceně. „Díky…! Já si to myslím taky. Tak za chvíli, pa pa pa, trubko!“
Již o něco více opocený skunk vyšel z brány a vydal se zpět do Sněmu jednoho nejmenovaného zvířecího panství.
———————————————————————
Návrat Divina Leo se tak – naneštěstí pro prostou faunu – nekonal. Díkybohu lidé takový problém vůbec nemají…
Další vybrané povídky Řev Pouta Pivo brčkem Výměna stráží Výchova manželky