Začátek
Ještě jednou si Konzum ve skle vchodových dveří domu zkontroloval vzorně uvázanou kravatu a pečlivě učesané vlasy. Spokojeně pokývl hlavou. Vyplivl žvýkačku a vešel dovnitř. Výtahem se nechal vyvézt do nejvyššího patra. Vystoupil přímo před jedinými dveřmi, které na patře byly. Zaťukal.
„Kdo je?“ ozvalo se zpoza dveří po chvíli.
„Konzum! Máme spolu domluvenu schůzku!“
Zacvakal zámek, dveře se otevřely. Starý muž v dlouhém obnošeném rouchu, bílý vous, vráskatá tvář, nad hlavou poblikávající svatozář. „Buďte vítán, mladý muži. Prosím, vejděte,“ pokynul návštěvníkovi. „I posaďte se, třeba tu do křesla… Mohu vám něco nabídnout? Vodu, kávu nebo čaj…?“
„Jste velmi laskav… Snad kdyby bylo něco ostřejšího…“
„Omlouvám se velice, ničeho ostřejšího nemám,“ pokrčil děd rameny a usedl naproti svého hosta. „Co se mnou hodláte probírati?“
„Mám pro vás nabídku, která se nedá odmítnout,“ zazubil se Konzum. „Pomozte mi získat lidi, abych jim mohl vládnout, a velkoryse se vám odvděčím!“
„Prosím?“ pozdvihl stařec údivem obočí.
„Určitě jste již o mně slyšel,“ pokračoval Konzum, „jsem atraktivní a perspektivní, před sebou mám velkolepou budoucnost. Se mnou můžete jen vydělat!“ pronesl sebevědomě. „Provedeme expanzi, kterou se podaří opanovat Ameriku. A potom Evropu a zbytek světa, podívejte!“ Ze své náprsní kapsy vyňal list papíru a podal jej starci. Všemožné výpočty, tabulky a grafy. „Můj plán je geniální. Avšak poměrně dost lidí zatím věří vám. Proto je žádoucí, abychom spolupracovali. A čím dříve, tím lépe – o to rychleji budu moci úplně všem vládnout!“ zvolal a oči mu zajiskřily fanatickým nadšením.
„Ale mé hodnoty jsou úplně jiné nežli ty vaše,“ namítl stařec, „a taktéž vaše cíle…“
„Nevadí!“ vskočil mu Konzum do hovoru. „Jednoduše lidi nabádejte, aby vyznávali mé hodnoty! Poslechnou vás. Až budu vladařem všech, udělám z vás svého vysoce postaveného pobočníka. Budete božsky placen!“
„Nestojím o vaše peníze,“ odstrčil stařec Konzumovo vábení. „Lidem budu nadále nabízet hodnoty svoje; nechci je zradit, nechci jim brát svobodu.“
„Vždyť jim hodlám poskytnout jen to, po čem touží,“ opáčil Konzum. „Auta, vily, zábavu, nákupy… Lidé se do mě zamilují, budou mě vzývat, stanu se pro ně posvátným. Společnost se bude řídit mými pokyny, mými zákony, mnou! Společnost bude mým otrokem!!“ zvolal tak rozhorleně, až mu z úst vylétlo několik kapiček slin.
„Moc jako smysl existence je nesprávnou a zlou cestou. A vaše cíle jsou pro lidi nedobré,“ zakroutil stařec hlavou. „Nicméně jste též naivní. Vězte, lidi znám dosti dobře, oni nejsou takoví, jak říkáte, nenechají se oslepit.“
Konzum se zatvářil dotčeně. „Takže mou nabídku odmítáte?!“
„Ano. A jestli vám mohu dáti rady, měl byste v sobě chovat více úcty a pokory.“
„Co je to za nesmysl? Jaký pokory?!“
„Pokory před životem, bytím…“
„Dost už! Přestaňte ze mě dělat hlupáka!“ vyskočil Konzum vztekle z křesla. „Toho, že jste mě odmítl, budete litovat!“ zakřičel na starce nepříčetně. „Pekelně litovat! Zatočím s vámi!“ Zlověstně zahrozil pěstí a utekl.
„Ach, ta prudkost a pošetilost mládí,“ pousmál se stařec shovívavě.
* * * * *
Zabouchání na dveře.
„Kdo je?“ ozvalo se zpoza dveří po chvíli.
„Konzum!“
Zacvakal zámek, dveře se otevřely. „Přišel jste se mi vysmívat?“ zachraptěl stařec. V jeho očích se leskly slzy. „Měl jsem lidi víc chránit…,“ utrousil si pro sebe snad po milionté vyčítavě.
„Sám jsem netušil, že budu tak úspěšný, vůbec jsi mi nechyběl,“ pronesl Konzum samolibě. Pak podal starci jakési lejstro. „Okamžitá výpověď z bytu?“ zašeptal děd nechápavě.
„Dům jsem koupil, mám s ním své plány,“ sdělil mu Konzum suše.
„Bydlím tu dlouho, nemám kam jít…,“ podíval se stařec na Konzuma prosebně. Ten se jen pohrdavě usmál.
Stařec si musel sbalit věci a hodnoty i odešel neznámo kam.
Dům, ve kterém bydlel, byl srovnán se zemí. A na jeho místě vyrostlo blyštivé, nadmíru prosperující Shopping Centrum se spoustou obchodů, heren a fastfoodů…
Tak začal člověk umírat.
Další vybrané povídky Řev Pouta Pivo brčkem Nevzdávám to (Můj svět)